Literárně-malovací turnaj dvojic-2. kolo- vyhodnocení

2. července 2011 v 22:19 | Brita |  Soutěže
Tak mi nakonec přišly pouhé dva výtvory, což je škoda. Uplynula už doba pro opozdilce aneb třídenní lhůta a nic. Myslím, že někomu ještě dám šanci...

Dvojice Antanie a Antonia Strange Vynechaly písmeno V a kreslily křídami:
Povídka: Malá obchodnice

"Nemáte zájem o kytičku? Pane, kupte tuto kytici a udělejte radost mamince, dceři či přítelkyni! Potěší je to, určitě!" Mohlo jí být tak třináct - měla by s kamarádkami drbat kluky... Ale bohužel jí osud přichystal jinou cestu. Cestu otroka... Čeká ji ještě něco pěkného? Když ji každý odmítá...

"Ne! Ne! Ne! A neobtěžuj už, dítě!" odmítali ji stroze lidé, kterých se zeptala. "Nikdo nestojí o kytici, tak co tu ještě děláš?"

Malá obchodnice neslyší zlé řeči a dál nabízí své kytičky. Celý den, dokud v jejím košíku nic nezbude. Peníze poté dá otci. Část si nechá, koupí si něco malého, co trochu zažene hlad a jde opět na tržište pro další kytice.

Byl Štědrý den. Nikdo nechtěl koupit její kytičky. Snažila se neplakat, aby jí slzy nemrzly na líčkách. Zatoužila po mamince, které zemřela již před třemi lety. Zastřelili ji. Ona byla u toho. Snažila se matce pomoct, ale co zmůže desetiletá holčička? Ano, nic.

Když ji hrubě odmítl již osmnáctý muž, o kterém myslela, že by její kytici mohl chtít koupit, odběhla do uličky. Sesunula se na zem. Její oči se po třech letech naplnily slzami. Už nemohla dál.

Nic jsem neudělala, proč musím takto žít? Co jsem udělala? Jsem něčím špatná, něco jsem udělala, že nemohu alespoň dnes žít jako ostatní? Nemohu dostat jediný dárek, nemohu být obklopena těmi, které miluji?

Když mi bylo osm, máma řekla, že to pochopím, až budu tak o pět let starší. Tento čas je tady a já stále nic nechápu. No... Není lež, že chápu, že každý prostě nemůže být šťastný. Já budu muset být potomkem Adama a jeho ženy, protože těm Bůh řekl, že to nebudou mít lehké. Bůh ale musel udělat ještě někoho, kdo byl úžasný. A potomky tohoto Adama jsou ti, jenž mají štěstí...

Slzy opustili její hluboké magické zelené oči a seznámili se s líčky.

"Čarodějnice!" Proto žila takto. Zelené oči a dlouhé černé kudrliny rozhodly, že je čarodějnice.

"Nesoudit knihu podle obalu!" ječela, když ji táhli na psychiatrii. Prostě musela utéct. Nedalo se tam žít. Jako by nebyla normální, jako by to tak bylo - že byla čarodějnice. "Ne! Nejsem čarodějnice! Zdání klame..."

Nesnášela zážiky z psychiatrie. Mučili ji tam. Nedokázala zapomenout na jediný okamžik, co tam prožila - a málo jich rozhodně nebylo... A přitom tolik toužila zapomenout...

Sáhla po noži. Přejela si s ním po ruce. Rudá tektuina jí tekla po ruce. Usmála se. Už jen párkrát a bude pořádek... Zapomene ty hrůzné zážitky.


Drahá Michaelo,

netušil jsem, že se zabiješ. Snažil bych se ti zabránit. Možná by se to nešlo, ale alespoň bys tušila, že tě mám moc rád. Miluji tě.

Nestaral jsem se o tebe tak, jak by sis zasloužila. Je mi to moc líto.

Michaelo, miluji tě.

Tvůj otec

Jack Wilss

Položil dopis na krabici, kde byla jeho dcera. Setřel slzu z líčka. Kdyby počkala ještě den, zlepšilo by se to. Dostal práci aza den byl v cílu. Jen proto, že zemřela. Možná fakt byla čarodějnice, když mu její smrt přinesla štěstí...


Hodnocení:
Příběh: V celé jednostránkové povídce se nacházejí pouze tři v. Zadání ovšem znělo absolutní absence tohoto písmene. Příběh je velice podobný holčičce se sirkami, i když takhle mi přijde poutavější. A také nemůžu zapomenout na ty úžasné přechody do minulosti. Četba mi vyhovovala. 8/10
Přímá řeč: Jsem velice subjektivní. Mám ráda povídky s přehršlí slovních přestřelek. Jak jsem ale už řekla, naprosto mi to vynahradilo Michaelino vzpomínání. Prostě k tomuto tématu se přímá řeč zrovna nehodí a tvoje vyřešení to vynahradilo. 7/10
Formátování: Tady jsem si představovala něco na způsob vybrání odsazení, nastavení mezer mezi jednotlivými odstavci… Na druhou stranu, myslím, že útržky děje jsou oddělené správně a docela dobře. 8/10
23/30


Míra abstrakce: Není to přesně ono. Ruka, košík, je to konkrétní. Ale potom jsem se podívala na ty květiny. U těch modro-červených pivoněk (?) jsem se naprosto nehorázně zaradovala. Strašně se mi líbí. Ale jak říkám. Je to strašně konkrétní. 3,5/5
Výběr barev: Povídka je trošku depresivní. A ilustrace by měla taky tak vypadat. Jásavé barvy jsou krásné, nejraději bych nepoužívala nic jiného, jenže, i přesto, že focení obrázku dodalo na tmavosti, pořád mi k příběhu nesedí. 3/5
"krása": Nakreslit ruku je hodně těžké. Přesto vytknu několik menších přetažení. Taky se mračím nad uchem košíku. Levá strana květin je ú-ch-v-a-t-n-á, ale vpravo jsou ty velké modré poněkud odfláknuté. No, jenže já se pořád musím dívat na ty pivoňky…4/5
10,5/15

Dohromady získaly 33,5/45

* * * *

Dvojice Raisel a Vamira vyškrtly písmenko M a rozhodly se pro voskovkovou tvorbu.

Povídka: Krvavá žízeň

Byl večer a on, hnědovlasý, zelenooký, pohledný chlapec skoro dospělého věku seděl tiše v jeho křesle. Ač by to do něj leckdo neřekl, byl velký citlivec.
Plápolající oheň, všude ticho a uklidňující zvuk táhlé hudby. Chlapec si vychutnával tu jedinečnou šťastnou chvíli plnou pohody. Popadl ovladač, našel červené tlačítko pro zapnutí a držel, dokud se stará obrazovka nerozzářila. Na kanále, který neznal běžel zrovna seriál, který chlapec nikdy dříve neviděl. Se zvědavostí se zahleděl a chvíli pozoroval. Příběh byl o jedné dívce. Všechny seriály vlatnily stejný základ - lásku. Děj byl poutavý, chlapce nadchnul natolik, že se po chvíli jeho víčka nepohly od obrazovky ani na chvíli. Zrovna, když blonďatá dívka z obrazovky přibližovala svá ústa k herci, vyššího rázu, hrajícího pohledného dívčina chlapce ... světlo, záblesk, nic...
"Co se to zase sakra děje ?!" Otázal se sebe vystrašený hoch. Šáhl pro telefon, rozsvítil a úděs ho donutil uskočit - telefon padajíc na zem.
Zatleskání, světlo - "Copak, tušil jsi, že zrovna osobnosti jako já unikneš, že se ti to nevrátí?" Před pobledlou chlapcovou tváří se zjevila jeho bývalá holka - Tess. Stála v kratičkých rudě červených šatech, blonďaté kurdnaté vlasy něžně přehozené přes blůzku. Koutky rtů, s taktéž rudou rtěnkou, kočičí oči upřené pouze na něj, to vše ho zakázaně svádělo. Zavrkala na pozdrav a dlouhé hubené nohy se lehce jako peříčka rozpohybovali k chlapci.
Rozešel se s ní, pro něj byl konec, nic jí nedlužil. To ona vzala drahocenný půlrok jeho života.
Udělal správnou věc, ale pro ni to tak nebylo. Vyhrožovala a chtěla to oplatit, ale však hloupě jí nevěřil. Věděl, že to byla chyba, už ano. Ale bylo by něco jinak? Ne, a tak tu teď seděl, ona nad jeho postavou na vysokých podpatcích. Stal se z ní někdo jiný, po pár týdnech co se neviděli "vyspěla". Kdyby však věděl, jaký to je důvod ...
Aniž by se ptala, zda je to dovolené, posadila se vedle něho a ruku přehodila přes jeho lopatky. "Tady té části bylo teskno." Dlaní si přejela přes oblast, kde se nacházelo srdce. Věděla, že právě odhalila část svého ňadra a nevadilo jí to, bylo to schválně. Ne, nevěřil jí ani slovo. "Já si nestýskal Tess a ty to víš, nic neuděláš ... ač nechápu, jak jsi se právě tady ocitla, jdi pryč - Byl bych ti za to vděčný." Strach v jeho očí hnedle poznala. Pobavilo jí to a ještě více povzbudilo. Vzpíral se, chtěl se vyprostit z jejích zdánlivě slabých paží, ale bezúspěšně.
Přivinula se a něžně ho políbila, udělala to tak chytře, že ani neuhnul, nestačil.
Jenže pak to ucítil, něco nebylo v pořádku. Její zuby, tak ostré jako nikdy jindy, její rty, tak rudé.
"Sakra!" Chtěl si rychle stoupnout ale bylo to zakázané, Tess byla rychlejší. Popadla ho za paži a posadila. Pochopil, že to co byla rudě zářivá rtěnka, byla krev. Že to co jí dělalo tak sexy, byl nádech svůdnosti upírky. Nikdy netušil, že doopravdy existují, jiné druhy lidí - upíři. teď jednu viděl. Nestihl uvažovat, jak se to stalo, odkud se vzala, co se stane... bylo příliš pozdě.
Ona a on, jeho svůdná a lákavá krev. Přitahovala ji jako nikdy jindy. V touze a zahnání žízně, v touze odplaty dostal naposledy polibek. Nebránil se - už ne, věděl, že ho čeká věčný spánek.
A pak se přivinula k jeho krku, ostré špičáky se zaryly do chladné kůže. Zajekl bolestí, ale ve skutečnosti to nebolelo jako to, co příšlo ve chvíli. Nasávala a toužebně se nepřestala nabažovat jeho krve - tak neodolatelné, kterou jaktěživ nepila. Srdce jí tlouklo rychle, tiché vzdychy vycházející z jejího vnějšku. A pak upadnul, vše skončilo.
Zavřené oči, povadlý, bledý výraz. Zazubila se, rudá kapka krve ukápla z koutku. Práce hotova, jde pokračovat dále.
Příběh:Upírka se přišla pomstít. Jednoduchá zápletka, žádné komplikace nehrozily. Dokázala jsi mi, že M se dá také vynechat. V celé povídce se vyskytuje jen jednou. Někdy i slovní spojení připadají trochu nesrozumitelná. Nevyhnula ses ani několika pravopisným chybkám. 6/10
Přímá řeč: Takové výkřiky do tmy. Na druhou stranu, odlehčení od těžké atmosféry vyprávění. (Pobavila jsem se, protože v jedné svojí povídce taky nepoužívám nic jiného než "sakra". Takové jednoduché slovo totiž dokáže zlidštit i věty psané v přísně spisovné řeči.) Řeč dává smysl, je více méně přirozená…7/10
Formátování: Ano, tahle výtka se bude týkat přímé řeči. Před přímou řečí by mělo být "enter". Někdo "enter" vkládá i za ni. Každopádně by to pomohlo orientovat se v textu. Jinak oddělování odstavců je v pořádku. Jednotlivé myšlenky od sebe, jak to má být. 8/10
21/30

míra abstrakce: Spíš bych řekla, že mnoho abstraktních prvků se tam nevyskytuje. Takže mluvme spíš o kompozici. Hlavní dění ve středu, okolo pár dodatků, hlavní část zvýrazněná ponecháním bílého prostoru. To všechno se mi líbí. I netopýři jsou fajn. Myslím ale, že pavouci v rohu jsou tam poněkud zbyteční. 3/5
výběr barev: Jak je známo, voskovky kreslí tlustší čáry, které jsou bohužel nesmazatelné a i po jejich seškrábnutí zůstane papír mastný. Pokud tedy děláme kontury černě, měli bychom kreslit na papír většího formátu, aby obrysy nezabraly celý výtvor. Jinak jsou vhodnější tmavším odstínem barvy, kterou použijeme na vnitřek objektu. (např: vnitřek kruhu červená, obrys tmavě červená…). Asi bude poznat, že se mi tam nelíbily právě ty linie. Jinak barvy jsou v pořádku, na temnější příběh tmavší barvy patří. Až na ty černé obrysy…3/5
"krása": Trošku to zkazily ty obrysy. Jinak jsem už asi všechno řekla. 3,5/5
9,5/15
Dohromady tedy získaly 30,5/45

* * * * *

Introverted sTaziDrou se pokusilyvynechat V a použily voskovky v povídce-dopise:

10. červen 2011
Praha
------------------------------------
Milá maminko!
Píšu ti, což už jsi asi postřehla. Jak začít…
No, tohle bude moje sbohem.
Ano, popadni kapesník a BREČ, protože dceruška přišla o rozum a hodlá se zabít.
Až nastane den, kdy bude můj pohřeb, lidé budou plakat. Jen tak, aby se neřeklo.
Kašlu ti na falešnou lítost!
Jak jsem se odhodlala?
Plánuji to delší dobu, i když to jsi ty nepostřehla. Nikdy ses na mě nekoukla dostatečně dlouho na to, abys odhalila smutek…A zášť, kterou jsem k tobě cítila. Raději jsi chodila do kosmetických salónů, na manikúru, nakupovat. A na dcerušku trpící doma jsi naprosto kašlala. PCHE!
Potom mě postupně dožíral ON.
Pamatuješ si Filipa? Taky na mě kašlal. Naprosto.
Byly doby, kdy jsem byla naprosto šťastná. Měla jsem toho nejlepšího přítele, a tys mi byla úplně jedno!
Jenže.. Pak jsem Filipa načapala s jinou. To byla poslední kapka, zhroutila jsem se a nemohla jsem dál.
Nejdřív to řešilo přejídaní, poté žiletka. Teď už to nedokážu snést, musím ukončit život nadobro.
Nikdy nezapomenu na poslední prohlášení, která mi řekl;
"Ty sis FAKT myslela, že to funguje? Ale prosím tě. Ty, malá holčičko, jdi si pustit pohádku na dobrou noc, a nech nás na pokoji."
Bublala jsem - Smutkem, ponížením, pláčem... Srdce se rozpadlo na malé kousky a nikdo ho neslepí.
Po tom, co si tento dopis přečteš, už budu daleko. Na cestě jinam, tam kde je líp.
Pokud jsi to nepochopila, tak ti to zopakuji.
Tímto ti dávám sbohem, ty…
Rejpalko, perfekcionalistko, zastaralá nanynko, ty optimisto…
maminko..
Pamatuješ si, jak jsi mi jako malé říkala, že tě přežiju o spoustu let?
Hehe. Nějak se ti to zhroutilo…

Příběh: 7/10 (ajajaj, těch V je tam pět…) Zajímavé. Opravdu zajímavé. Depresivní téma. Po celém blogu se nám ta depresivita nějak rozlezla, zdá se mi… ale k hodnocení: budu se opakovat, zajímavé. Originální podání, jako dopis na rozloučenou. Přijde mi sice absurdní, aby se zabila kvůli klukovi, ale, hm, když se to vezme kolem a kolem, no, bolest může být někdy nesnesitelná…
Přímá řeč: 6/10 Vzhledem k délce dílka by nemělo smysl to násilně přecpávat přímou řečí, obzvlášť, když je příběh podaný takto. Bohužel, u té jedné věty si Filipa nějak nedokážu představit. Je taková, no nevím, nepřirozená. Ovšem, vezmeme-li v úvahu, že celý příběh je dopis, tedy vlastně písemná přímá řeč (osoba A mluví k osobě B), nemůžu si stěžovat.
Formátování: 10/10 Krátké úseky často jednovětné dodávají příběhu na emočnosti a čtenář má pocit, že se hrdinka za každou větou snaží uklidnit, aby se nerozplakala a přestála to hrdě. Neuvěřitelně zapůsobilo i oslovení "maminko", zvýrazněné zasazením doprava, které dává najevo, že přes všechny křivdy má svou matku stále ráda. Ano, i formátování dokáže příběh vyšvihnout.
23/30

Míra abstrakce: 2,5/5 o nějakém neurčitém něčem nemůže být řeč. K vyjádření pocitů bych dala nějakou barvu do pozadí, tmavou. Nějaké dokreslení tam opravdu chybí.
Výběr barev: 4/5 žiletka šedá, krev červená, stíny a světla na kapkách i čepeli se mi taky líbí. Ale jako u předchozího bodu postrádám nějaké dokreslení v pozadí.
"Krása": 3/5 To se mám pořád opakovat? V jednoduchosti je krása. Žiletka vypadá důvěryhodně… jen mi chybí to dokreslení, to pozadí, to pozadí...


9,5/15

Takže si nakonec urvaly rovných 32,5 bodů
**************************************************************
  1. Introverted a TaziDra mají sečteno podtženo: (72+33=) 104,5
  2. Antanie a Antonia Strange: Součet všech bodů činí: (71+33,5=) 104,5
  3. Raisel a Vamira Získaly v obou kolech: (68+30,5=) 98,5
O první místo se tedy dělí dvě dvojice, Jmenovitě Introverted a TaziDra a Antanie s Antoniou.
Na druhém místě tedy skončily Raisel s Vamirou se skluzem šesti bodů.
Kiara s Adél, které se zúčastnily pouze prvního kola, jsou tedy třetí, se sedmdesáti body.
*****************************************

Zatleskejte výhercům i poraženým. Všichni podali krásný výkon a zaslouží si víc, než jeden článek.

*****************************

PS: Co byste chtěly jako cenu, děvčata?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TaziDra - pokud budeš reagovat,tak ke mně na blo TaziDra - pokud budeš reagovat,tak ke mně na blo | E-mail | Web | 2. července 2011 v 23:27 | Reagovat

JAk je to možný ? J8 to posílala.
Asi mi blbne Í-mejl.Jdu se poradit z Majdou.

2 TaziDra - pokud budeš reagovat,tak ke mně na blo TaziDra - pokud budeš reagovat,tak ke mně na blo | E-mail | Web | 3. července 2011 v 0:07 | Reagovat

Ahoj,tak jsem to už poslala.Omlouvám se,nějak se nám to "zvrtlo" a špatně jsme se domluvili...
PS: U Vamiry a Raisel ti chybí odkaz na ilustraci.

3 Kiara Kiara | Web | 3. července 2011 v 7:29 | Reagovat

Omlouvám se, že i přes prodloužený termín jsem nic neposlala. Absolutně nic mě nenapadalo. Mrzí mě to a ještě jednou se omlouvám.. :/

4 Antonia Strange Antonia Strange | E-mail | Web | 3. července 2011 v 12:40 | Reagovat

Sakra, tři V! A já to ještě kontroluji... :-( No nevadí. To už je konec? :-(

P.S.: Posílala jsem DŮLEŽITÝ í-mejl, tak se prosím pdoívejte. Děkuji!

5 Antanie Antanie | Web | 3. července 2011 v 15:25 | Reagovat

Jé!
Děkuju moc za hodnocení :)
Popravdě, ani já sama netuším co to jsou za kytky...:D
Určitě je pravda, že jsem mohla depresivnější barvy použít.
Jinak ta pravá strana kytek je trošku odfláknutější...

6 TaziDra - pokud budeš reagovat,tak ke mně na blo TaziDra - pokud budeš reagovat,tak ke mně na blo | E-mail | Web | 3. července 2011 v 19:33 | Reagovat

PS: Došla ta povídka ?
Doufám,že ano =)

PPS: za jak dlouho se tu asitak objevíme ? Jsem totiž nehorázně netrpěliví :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama